Výroba kožených pásků

Postup při výrobě koženého opasku

Nebudeme se zde zabývat samotným obrobením kůže a jejím barvením. Budeme popisovat pouze technologii výroby koženého pásku.

K tomu aby se vyrobil kožený pásek je zapotřebí:

vhodná useň (kůže), kovová spona, šroubovací nýt, barvu na barvení hran (pokud se budou barvit), nit na obšití (pokud se bude obšívat). Dále potřebujete nářadí – vysekávací lis, šicí stroj, děrovače, raznice, speciální válečky nebo štětce, nebo airbrush pistoli, brusku na kůži, lis na ozdobné ražení, zdroj tepla a další.

Z koženého plátu se nejdříve vysekne za pomocí matrice pás kůže. Ten má podobu finálního koženého opasku a je o něco delší. Za pomocí druhé matrice (sekacího nože) se vysekne poutko a část na které je upevněna spona koženého opasku. Do části na kterém je upevněna spona koženého opasku se vyrazí potřebné otvory za pomocí děrovačů a po navlečení spony se celý kožený pásek sešroubuje. Přidá se poutko koženého opasku a tím je základní a nejjednodušší část práce na koženém opasku udělaná. Kožený opasek teď už vypadá k světu, ale neliší se ničím od tisíců kožených opasků z Číny či z jiných velkovýroben. Až zde nastává kreativní část výroby koženého opasku, která ho odlišuje od jiných. Výrobce kožených opasků musí rozhodnout, jakou povrchovou úpravu zvolí. Je sice pravda, že toto rozhodnutí při výrobě koženého opasku padá už při výběru kůže, ale zde nastává to pravé rozhodnutí jak pokračovat – brousit hrany koženého opasku a malovat je nebo jen použít kontrastní šití? Nebo dokonce spojit broušení hran a šití a udělat kožený pásek ještě více barevný? Brousit vnitřní stranu koženého opasku a barvit i tu?

Zde bych se ještě zastavil u často slýchané pověry, že kožený pásek musí být vytvořen z jednoho kusu kůže a nesmí být lepený. Tato fáma má v sobě něco pravdy, ale je nutné věc vysvětlit.

Kožený opasek z jednoho kusu kůže je vhodný a nutný pro velké muže, kterých pas přesahuje obvod 130cm. Tito pánové mají větší sklon k pocení a spojovaná kůže se může rozlepit. Může, nemusí. Tento argument neplatí, pokud víte jak opasek ze dvou dílu (vnějšího a vnitřního) vybrousit, jaké lepidlo použít a jak kožený pás zatížit, aby k rozlepení koženého opasku používáním nedošlo. K tomu je zapotřebí přístroje (rovinnou brusku) šablony, lis a správné lepidlo. Výrobci, kteří toto vybavení nemají, pak svoje kožené opasky z jednoho kusu kůže vyzdvihují jako ty pravé a originální, ale ze svého nedostatku si udělali přednost a chlubí se vlastně něčím, co není až taková věda.Boty taky nejsou nikdy vyrobeny z jednoho kusu kůže. Chtěl bych vidět někoho, kdo se chlubí tím, že má boty vyrobené touto technologií a vydával to za přednost. Takové rádoby přednosti by se každý rád vzdal ve prospěch pohodlí, kterou přinášejí body sešité z více kusů.

Co dál s tím koženým opaskem, co má řemenář před sebou? Pokud je pouze řemeslníkem, odvedl dobrou práci a kožený opasek (kožený pásek) pověsí na stojánek a práce pro něj skončila. Umělec přemýšlí dál. Vymýšlí kombinace, barvy, techniky, kterými by kožený pásek ozvláštnil a vdechl mu duši. Dlouze se na kožený pásek zadívá, třeba si k němu i čuchne, aby pocítil vůni kůže, a pak hledá ve své hlavě a skříni s technickými pomůckami, jak by svůj výtvor ozvláštnil. Přehrabuje se šablonami, chodí po dílně, zatímco kožený opasek (kožený pásek) čeká na pracovním stole. Někdy dokonce musí odejít a vyzvednout děti ze školy nebo se na to dobře vyspat, než je idea hotová a on se může pustit do další práce. Už z něho není řemeslník ale alchymista. Další postup se nedá naučit. Dotvoření koženého opasku je věc talentu a mnoha zkušeností a třeba i mnoha zkažených kousků, které však nebyly zbytečné. Stali se kameny na cestě, po nich kráčí ruku v ruce inspirace s řemeslnou dovedností. Obojí se pak spojí v jedinečný kožený opasek, který si vždy najde svého nositele.